Původně Centrální lázně byly v roce 2020 přestavěny na Hotel Chariclea s balneo a wellness centrem.
Jak vznikl název hotelu?
Málokdo by asi tipl, že pojmenování hotelu, který rozšířil v roce 2022 portfólio ubytování a služeb, vzniklo na základě soutěže. Vybrat ze 443 došlých tipů ten nejlepší nebylo jednoduché. Lázeňský hotel na kolonádě potřebuje jméno unikátní, zvučné a noblesní. Několik soutěžících navrhlo jméno Chariclea. Kněžna Chariclea Hohenlohe-Schillingsfürst, aristokratka a štědrá poděbradská mecenáška, byla manželkou knížete Filipa Arnošta, zakladatele poděbradských lázní. I jeden z pramenů Poděbradky nese její jméno. Chariclea je název půvabný, pro lázeňský hotel mimořádně vhodný a tak se stal názvem vítězným. Soutěžící, který název Chariclea zaslal jako první, získal atraktivní odměnu.
Centrální lázně
Stavebník: Československé lázně a zřídla
Architekt: Státní ústav pro projektování zdravotnické výstavby – Zdravoprojekt, Praha
Stavitel: Průmstav, n. p., Praha
Projekt: 1980
Severozápadní pohled na Centrální lázně. Autor: Atelier U5.
Historie lázní
Poslední soukromý majitel poděbradského panství byl Filip Arnošt Hohenlohe ze Schillingsfürstu a právě on pozval do Poděbrad proutkaře barona Karla Bülowa z Bothkampu, který určil místo budoucího minerálního pramene. Kníže nechal na svůj náklad postavit na panských pozemcích malé „Knížecí lázně“. Jeho manželkou byla kněžna Chariclea Hohenlohe. Podle ní je nazván nový hotel, jehož součástí je dále popisovaný wellness provoz.
Kdo byla kněžna Chariclea Hohenlohe?
Aristokratka Chariclea se narodila se v Paříži,v knížecí rodině Ypsilanti roku 1863. Její matka Helena byla dcerou barona Šimona Siny a vnučka prvního soukromého poděbradského pána Jiřího Siny. Zdědila Poděbrady v roce 1886 a předala je dál svým čtyřem dětem. Nejstarší Chariclea se už v roce 1882 provdala za tehdy ještě prince Filipa Arnošta, syna bavorského kancléře Ludvíka Hohenlohe a Marie rozené kněžny Witgensteinové. Do tohoto manželství přinesla čtvrtinu poděbradského panství věnem.
Když Filip Arnošt, jemuž tento kraj hodně připomínal rodný Schillingsfürst, zjistil, jak ideální podmínky jsou tu pro jeho loveckou vášeň, neváhal se do Poděbrad přestěhovat a pečovat o manželčin statek. Brzy se tu cítil jako doma a když po smrti své matky v roce 1903 sám získal značné jmění, vyplatil ostatní tři spoluvlastníky a s Charicleou zůstali jedinými pány Poděbrad, každý jednou polovinou.
O velké zbožnosti Oba manželé byli velmi zbožní a vynikali dobročinností. Po celou dobu poděbradského pobytu kněžna věrně provázela svého manžela a podporovala ho v jeho dobrých úmyslech, ale na podzim 1911 těžce onemocněla a opustila Poděbrady, tentokrát už navždy. Přes všemožnou lékařskou péči zemřela v Mnichově 22. června 1912. Byla pohřbena podle řeckého ritu v Schillingsfürstu. Kníže, byť se ještě jednou na krátko oženil, těžce nesl ztrátu milované manželky a následoval ji 25. prosince 1916.
Na kněžnu Charicleu vděčně vzpomíná i poděbradské muzeum. Do jeho začátků totiž věnovala mimo jiné také svůj krásný velký portrét v životní velikosti, olej, namalovaný poděbradským rodákem Ludvíkem Kubou v roce 1904.
