Železité lázně
1624 Objev železitého pramene zmiňuje ve svém spise „O těžkých protivenstvích církve“ Jan Amos Komenský. Významný český učenec uvádí, že roku 1624 vyprýštila se u Poděbrad blízko obecné (pražské) cesty studánka, z níž po celý měsíc krev tekla… Pramen této vody byl údajně zázračný. Železité vody poté sloužily zejména k léčbě ženských a očních nemocí.
1722 Přikročeno ke stavbě primitivních železitých lázní na místě pramene. Jednalo se o prkenní boudu na skrovné cihlové podezdívce.
1832 Došlo k vylepšení železitých lázní.
1880-1881 Vystavěny nákladem obce zcela nové železité lázně.
1925 „Voda těchto lázní jest na železo nejbohatší ze všech železitých pramenů v Polabí a s úspěchem se jí užívá při chudokrevnosti, bledničce a reumatismu." (Lázeňský zpravodaj, 1. 8. 1925, 1)
Plakát propagující Poděbradské železité léčivé lázně, 1910. Reprodukce z: Polabské muzeum.
Současnost Železité lázně zanikly. Jedinou připomínkou někdejších lázní je kamenná studna situovaná vedle havířského kostela Nanebevzetí Panny Marie.
Uhličité lázně
Knížecí lázně
Počátek Knížete Filipa Arnošta z Hohenlohe–Schillingsfürtu údajně rušil na jeho poděbradském zámku hluk a nepořádek způsobený poděbradským obyvatelstvem při užívání studny na druhém zámeckém nádvoří. Rozhodl se proto najít nový vodní zdroj.
Kníže Filip Arnošt z Hohenlohe–Schillingsfürtu (vpravo) se svými osobními myslivci při honu v Kluku, kolem 1905. Reprodukce z: Polabské muzeum.
1904 Pruský šlechtic Karl Bülow z Bothkampu určil pomocí proutku místo nového pramene opět na druhém zámeckém nádvoří, ovšem poblíž hlavní zámecké brány.
Vrtací práce v místě určeném proutkařem Büllowem, vnitřní zámecké nádvoří, léto 1905. Reprodukce z: Polabské muzeum.
1905 Zeměvrtná společnost Thielova z Oseku u Teplic na vybraném místě objevila pramen v hloubce 96 m. Překvapivě se jednalo o pramen uhličité minerální vody. Pramen byl později pojmenován Bülowův.
Bülowův pramen (původní podoba), minerální pramen na vnitřním nádvoří zámku, pojmenovaný podle svého objevitele Karla Bülowa z Bothkampu. Reprodukce z: Polabské muzeum.
1905 Chemickým a bakteriologickým rozborem vody se zjistilo, že nově objevená minerálka je léčivá.
1907 Objeven pramen Charicléa.
1907 Kníže Filip Arnošt z Hohenlohe–Schillingsfürtu se rozhodl vybudovat lázně u pramene Charicléa.
1907 Objeven Lázeňský pramen.
1907–1908 Poděbradský stavitel Josef Fiala realizoval projekt „Knížecích lázní“ (dnešní část Letních lázní) od německého architekta J. Hackenholze. Historicky první lázeňská budova se šesti kabinami, místností pro lékaře a čekárnou nahradila starou, nepoužívanou, panskou stodolu na severním okraji „Dřevnice“.
Knížecí lázně (dnešní Letní lázně), nejstarší lázeňská budova. Reprodukce z: Polabské muzeum.
5. června 1908 Došlo k slavnostnímu otevření uhličitých lázní za účasti královohradeckého biskupa Doubravy a hudby Kmochovy kapely z Kolína.
Průvod vycházející ze zámecké brány ke slavnostnímu vysvěcení lázní, 5. června 1908, v čele průvodu za kněžími z Poděbrad a okolí kráčí světící královéhradecký biskup Doubrava, za nimi knížecí manželé. Reprodukce z: Polabské muzeum.
1908 Ještě během zahajovací lázeňské sezóny bylo nutné pro veliký zájem rozšířit „Knížecí lázně“ o nové křídlo s kabinami II. třídy.
Městské lázně v Poděbradech
14. června 1910 Obec Poděbrady koupila od knížete Hohenlohe knížecí lázně včetně zařízení, pramen Chariklea a půl lázeňského parku za 600.000 K.
1910 Lázeňská rada vypsala soutěž na výstavbu nových lázní na pozemcích bývalé Dřevnice vedle budovy Knížecích lázní.
1910 Postavena secesní Zimní kolonáda (dnešní Kavárna Viola) podle projektu Františka Jandy.
Zimní kolonáda (dnešní Kavárna Viola). Reprodukce od: Petr Vácha.
1910 Objevení pramenů Libuše a Eliška.
1911 Objevení pramenů: Riegrův, Božena a Bočka z Kunštátu.
1911 Dokončena Letní kolonáda s cukrárnou (dnešní Kongresové centrum) v secesním stylu podle projektu Františka Jandy.
Letní kolonáda (dnešní Kongresové centrum), počátek 20. let. 20. století. Reprodukce od: Petr Vácha.
1911–1912 Vystavěn secesní Hotel Zimní lázně podle projektu architekta Františka Jandy a další lázeňské budovy.
Hotel Zimní lázně. Reprodukce z: Polabské muzeum.
1911, 1912 Navrtány léčivé prameny: Libuše, Milada, Božena, Riegrův pramen a později také další dva prameny v Nádražní ulici na sokolském cvičišti a v Baštově zahradě.
1912 Objevení pramenů: Trnkův, Krále Jiřího a Vrchlického.
1913 Poděbradská obec koupila od knížete Hohenlohe zbývající část lázní za 295.000 K.
Uhličité lázně a zřídla v Poděbradech
16. 11. 1918 Město Poděbrady prodalo veškerý lázeňský majetek za 3.600.000 Kč akciové společnosti Uhličité lázně.
1919 Nově založená společnost Uhličité lázně a zřídla v Poděbradech převzala celý lázeňský podnik od města.
1920 Lázeňská společnost odkoupila od hraběte Morice Hohenlohe Zámek Poděbrady.
Plakát propagující celoroční léčbu v zámeckém penzionátě. Reprodukce z: Polabské muzeum.
1924 Akciová společnost Uhličité lázně koupila od bratří Hlaváčkových statek čp. 284 na Valech za účelem rozšíření lázeňského parku.
1924 Lázeňská společnost koupila Hotel u Krále Jiřího postavený v roce 1911 podle projektu architekta Jiřího Justicha. Původní secesní hotel byl následně přeměněn na moderní Vyšetřovací a léčebný ústav (dnešní Hotel Libenský).
Hotel u krále Jiřího (dnešní hotel Libenský), 1913. Reprodukce od: Petr Vácha.
25. 4. 1926 Došlo k slavnostnímu otevření „Prvního vyšetřovacího a léčebného ústavu“ specializovaného na nemoci srdce v Hotelu U krále Jiřího (dnešní Hotel Libenský).
První vyšetřovací a léčebný ústav (dnešní Hotel Libenský), 2. polovina 30. let. 20. stol., pohled z jihovýchodu. Reprodukce: Petr Vácha.
1927 Zemská politická reprezentace odsouhlasila žádost obce Poděbrady a přejmenovala lázeňské městečko na Lázně Poděbrady.
1931 Lázeňská společnost koupila od státkáře Josefa Hyrosse mladšího objekty bývalých lázeňských kanceláří a klasicistní zámeček.
Knížecí úřední budova, pohlednice z r. 1913. Reprodukce: Petr Vácha.
1932 Nový vyšetřovací a léčebný ústav (dnešní Hotel Zámeček) byl slavnostně otevřen jako druhé centrum lázeňské péče.
Nový vyšetřovací a léčebný ústav (dnešní Hotel Zámeček), 1936. Autor: C. Štolba. Reprodukce od: Petr Vácha.
1936 Do lázeňského parku byly nainstalovány a poprvé osazeny Květinové hodiny.
Květinové hodiny, 1937. Reprodukce z: Polabské muzeum.
Druhá světová válka Během konfliktu byly lázně určeny především pro pobyty dětí z Německé říše a pro vojáky a důstojníky německého
Wehrmachtu.
jaro 1945 Všechny větší lázeňské objekty přeměněny na vojenské lazarety. Nově sloužily především navrátivším se vězňům z koncentračních táborů a vojáků z front.
Československé státní lázně v Poděbradech
1948 Lázně byly zestátněny. Hlavním provozovatelem se stala Státní zdravotní správa.
Propagační materiál Státních lázní Poděbrady. Reprodukce z: Polabské muzeum.
Lázně Poděbrady, akciová společnost
1992 Došlo k ustanovení akciová společnosti Lázně Poděbrady.
1997 Založena Vědecká rada Lázní Poděbrad pod vedením profesora Milana Šamánka.
2004 V Hotelu G–Rex bylo otevřeno historicky první Centrum časné rehabilitace pro pacienty po operacích srdce v České republice.
2009 Hotelový komplex Zámeček slavnostně otevřen po celkové rekonstrukci.
2009 Zrekonstruovaná lázeňská kavárna Viola byla znovu otevřena v novodobé úpravě.
2013 Slavnostní otevření nového Ortopedického rehabilitačního centra Máj.
2013 Lázeňská společnost otevřela Čistírnu a prádelnu oděvů a textilu pro domácnosti, veřejnost, i provozovny.
2014 Otevřen nový moderní pavilon pro časné rehabilitace v Hotelu G-Rex.
2015 Hotel Libenský byl slavnostně otevřen po rozsáhlé celkové rekonstrukci.
Slavnostní otevření Hotelu Libenský po celkové rekonstrukci za účasti Miloslava kardinála Vlka (vpravo), starosty Poděbrad Ladilava Langra (vlevo) a generálního ředitele lázní Josefa Rambouska (uprostřed), 2015.
2017 Funkcionalistický Hotel Bellevue-Tlapák postavený ve 30. letech 20. století podle projektu architekta Františka Tlapáka, se stává po celkové rekonstrukci součástí lázeňské akciové společnosti.
2018 Otevření zrekonstruovaných prostor Letních lázní dle projektu architekta Petra Háka.
Interiér Letních lázní po rekonstrukci, 2018, architekt: Petr Hák (1988).
Seznam použitých pramenů a literatury
HRABĚTOVÁ 2008 — Jana HRABĚTOVÁ: Poděbrady: město mého srdce II. Z alba minulých časů. Praha 2008
HRABĚTOVÁ 2013 — Jana HRABĚTOVÁ: Poděbrady. Město mého srdce III. Obrázky z kulturních dějin. Praha 2013.
HRABĚTOVÁ 2017 — Jana HRABĚTOVÁ: Poděbrady: průvodce po přírodních a historických zajímavostech města a okolí, po muzeích a místech vztahujících se k významným osobnostem. Poděbrady 2017
LÁZNĚ PODĚBRADY 1924–1942 — Lázně Poděbrady: lázeňský zpravodaj: listina lázeňských hostí, 1924–1942.
LÁZNĚ PODĚBRADY 1938 — LÁZNĚ PODĚBRADY: 30. let lázní Poděbrad, 1908–1938. Poděbrady 1938
LÁZNĚ PODĚBRADY 1946–1950 — Lázně Poděbrady: lázeňský zpravodaj: listina lázeňských hostí, 1924–1950.
POLABSKÉ MUZEUM — Fond Lázně Poděbrady 1924–1980 (č. f. 49)
SOA NYMBURK — Československé státní lázně Poděbrady (č. f. 174) (1904–2003)
SOUKROMÉ MUZEUM PODĚBRADY — http://www.muzeumpodebrady.cz/
ŠMILAUEROVÁ 2005 — Eva ŠMILAUEROVÁ: Poděbrady v proměnách staletí. II. díl, (1850-1948). Praha 2005.
VÁCHA / STEGBAUER 2006 — Petr VÁCHA / Jiří STEGBAUER: Poděbrady: Město mého srdce. Praha 2006.
